Zdenka, 47 let

Už 19 let trpím roztroušenou sklerózou, v důsledku které mě začal trápit i hyperaktivní močový měchýř. Zkrátka mozek hlásí, že je v močovém měchýři plno, i když vlastně není. Budou to dva roky, co se mi tyto problémy zhoršily tak, že se s tím prostě už nedalo žít.

Jsem stavební inženýr a pracuji jako stavební dozor, takže jsem většinu času na stavbách, kde je se záchody problém. Kolikrát nejsou k dispozici ani toitoiky a je hrozně náročné to vydržet nebo se někde skrýt a odskočit si. Další problém, který jsem kvůli hyperaktivnímu močovému měchýři začala řešit bylo cestování. Představa, že budu muset být v autě déle jak hodinu a nezastavit se vyčůrat, byla nereálná. Nejhorší na tom bylo, že když se mi začalo chtít, neměla jsem čas někam dojet. Musela jsem se naučit zastavit ideálně hned a vyčůrat se vedle auta. To mě samozřejmě stresovalo, z cestování se stala noční můra, a tak jsem raději přestala cestovat úplně, pokud to šlo. Nemluvě o tom, že jsem omezila i návštěvy u kamarádek, abych jim neustále nemusela vysvětlovat, že mám nějaký problém a proč jsem během hodiny musela jít 5x na záchod.

Když už k někomu jdu na návštěvu, chci se přece bavit o obyčejných věcech a ne o svém močovém měchýři.

Před léčbou přístrojem URIS®, jsem musela stále myslet na to, kde jsou záchody a jestli to k nim stihnu. Smála se mi i moje malá dcera, že jsem počůraná maminka, a to na psychice moc nepřidá.

Začala jsem to tedy více řešit se svou lékařkou, která mi nejdříve doporučila cvičení. To mi sice trochu pomohlo, ale mým problémem nebyl slabý svěrač, jako třeba u žen po porodu, ale špatný signál z mozku, se kterým se cvičit moc nedá. Následně mě tedy poslala ke specialistovi na urologii, kde mě začali léčit prášky. Ty nejprve vůbec nezabíraly a později sice částečně pomohly, ale zároveň mi začaly strašně vysušovat sliznice. Chtěla jsem změnu léčby a v tu chvíli jsem se dozvěděla o přístroji URIS®.

I když šlo o novou technologii, vůbec jsem z ní neměla strach. Řekla jsem si, že pokud je tu šance, že by mi to mohlo pomoci, chci to vyzkoušet. A skutečně pomohlo! Absolvovala jsem 12 stimulací za 3 měsíce a už v polovině jsem začala cítit zlepšení. Najednou jsem už nemusela jít tolikrát na záchod, a když jsem potřebovala, nemusela jsem hned utíkat, ale v klidu si dojít. Konečně léčba, které mi skutečně pomohla, a navíc bez vedlejších účinků nebo bolesti. Stimulace totiž nijak nebolí, vždycky jsem si skvěle odpočinula a i samotné zapojení přístroje není žádná věda. Sama jsem to pod dozorem sestřiček zvládla.

Z přístroje jsem opravdu nadšená a všem s podobným problém ho doporučuji. Najednou jsem více v klidu a nemusím myslet jen na to, kde je nejbližší záchod, což mi dalo ohromnou svobodu. Dokonce jsem se vrátila i k cestování, které pro mě už není takovým strašákem jako dříve a celkově je můj život teď kvalitnější.

Zdenka, 47 let