Když už k někomu jdu na návštěvu, chci se přece bavit o obyčejných věcech a ne o svém močovém měchýři.

Učím se teď žít bez vložek, bez kterých jsem si dřív život nedokázala představit.

Měla jsem strach, že se mi lidé budou smát, že pořád musím chodit na záchod.

Ať jedu kamkoliv, tak stále musím mít u sebe vložky a vědět, kde je WC. A stejně se občas stane, že skončím s promočeným prádlem, a to je opravdu nepříjemné.